Tichý hlas Vaší duše

Podle všeho jsme se v době našeho těhotenství nastěhovali do našeho těla, celé ho prostoupili, ovlivňujeme a ovládáme každý jeho kout a záhyb. Je dobré si to uvědomit. Jediné, co doopravdy můžeme ovlivnit, je náš vlastní život. Jsme zodpovědní za to, jak náš život žijeme, jak se chováme k sobě a k ostatním. Jestli jednáme ze strachu a necitlivosti. Nebo lásky, porozumění a spolupráce. Jak si skutečně stojíme tam hluboko ve svém srdci, v místě, nejčastěji nazývaném duše. Ta si sem přišla něco zažít a procítit, má jasno, co chce. Bohužel často hraje druhé housle, dominuje ego, co všechno měří, porovnává, chce po nás a tvrdě to vyžaduje, abychom byli skvělí a perfektní. Nikdy nebude spokojené, protože nikdy nebudeme perfektní. Není to možné! Duši ale nasloucháme až ve chvíli, když už nevíme, kudy kam. Ego zkoprní, je v koncích, neví si rady, je zklamané, má mizerný pocit. Nemyslete si, že jste Vaše ego. Nejste. Je to spíš program, který by Vás rád ovládal. Záleží na Vás, jak dlouho tuto hru chcete hrát, účastnit se jí. I zde platí, že egu nemusíte věnovat svoji pozornost. Dále se topit ve starostech, obavách, strachu, boji. Prožívat ho, jako náhražku. Náhražku za daleko zajímavější, posilující činy, emoce a prožitky. Nesrovnatelně silnější, než pocit z boje, z toho, že jsem si něco pořídil, že ovládám ostatní lidi a nutím je dělat to, co chci já. Takhle to zkrátka nefunguje a s egem nikdy nebudeme spokojeni. Klíčem se skutečné spokojenosti a nalezení sebe sama je naše duše.