Spoluúčast na emocích druhých

Lidé kolem nás žijí své příběhy a často nás zahrnují emocemi ze svých vlastních zážitků. Ty pozitivní nás posilují a rozdávají radost. Ty negativní nás často zasahují na našem citlivém místě, bolí a stahují dolů. Ale nemusí. Je jen na našem vlastním rozhodnutí, jestli je přijmeme, prožijeme, vezmeme si je osobně a zareagujeme. Nemusíme. Můžeme je přijmout pouze s porozuměním. Často se ale necháme strhnout k přestřelce. Můžou zaznít staré bolístky, které nás samotné už dlouho trápí – buď v souvislosti s tímto konkrétním člověkem nebo si je neseme s sebou z našich vlastních příběhů a zážitků. Naší reakcí na cizí emoci může být cokoliv. Doslova. Nemusí to nutně být to, co jsme automaticky dělali dosud. Zkuste se nad tím zamyslet. Zamyslet se před tím, než zareagujete. Než začnete opětovat palbu! Jde hlavně o Vás, je to Vaše myšlení. Nikdo nemá právo Vám něco nutit, zaplevelit Vaši mysl tímhle odpadem, který Vás nikam neposune, jen Vás zraní a jako zářící bytost postupně dostane na dno. Považuji za nejlepší reakci porozumění, soucit, nabídnout pomoc, ať je původní skutek jakýkoliv. Zrodili jsme se k tomu být dobrými lidmi. Někteří se na cestě trochu ztratili a budete se muset před nimi ochránit, většina ale touží po dobru.