Cítění sebe sama

Ozdravkamirek/ 29 ledna, 2024/ Cítění/ 0 comments

Jinde zde se tu píše o dětství, jak občas vzniká rozkol mezi našimi přáními a tím, jak se náš život odvíjí ve skutečnosti. Pokud je v tom veliký rozdíl, až nás to zraňuje, můžeme se rozhodnout tu bolest přestat cítit. Odmítnout cítit sebe sama. Uzamknout se do sebe. Potlačit nepříjemné pocity.
To, co tady popisuji, se týká velkého množství lidí. Naučí se lhát, přetvářet, manipulovat ostatními a potažmo i sebou. Mají za to, že cítit nemá cenu, lepší je zatnout (tělo, myšlení) a jít si tvrdě za svým. Mít výsledky….
Naše pocity, naše emoce možná vypadají nenápadně, mají ale velikou sílu, mají své důsledky. Emocemi žijeme, utvářejí totiž náš životní příběh. Tvoří každý náš další den. Tvoří naše zdraví, duševní i fyzické. Většinu věcí na tomto světě nemáme pod kontrolou, Za své emoce jsme ale zodpovědní jedině my. Záleží na našem rozhodnutí, jak je budeme nebo nebudeme prožívat. Nikdo kolem nás nenutí je prožívat, dramatizovat. Zpravidla se k tomu uchylujeme my sami. Vážné situace ještě komplikuje naše emoce s tím spojená. Myslím si, že nejlepší způsob je nechat emoci proběhnout. Pozorovat sebe sama, co se ve mě děje. Přinutit se jasným rozhodnutím a cvičením, neúčastnit se, jen nechat proběhnout a pozorovat.

Pocity, myšlenky, (emoce) bych rozdělil do dvou zdrojů, ze kterých k nám mohou přicházet:
Ego. Já za ego považuji tu část naší mysli, která neustále srovnává aktuální situaci kolem nás s tím, co už jsme zažili nebo nám bylo vnuknuto, jako pravidlo. Pokud je situace vypjatá, často je i naše reakce taková. Někdy i přecitlivělá. Ego nám přináší neovladatelnou radost z vítězství či dobrého umístění, strach, méněcennost, nedostatečnost. Je to takový náš dozorce a kázeňský vychovatel.

Duše. Já za duši považuji naše nitro. Tu část, která nás všechny propojuje přes společné vědomí, tedy to, co zde vše utváří a řídí, respektive nechává se ubírat a vyvíjet. V duši je zahrnut i náš vlastní program pro tento náš individuální život. Všechny ty zážitky a prožitky, pro které si sem naše duše přišla a chce zažít. Většinou nevíme a nepamatujeme si, co to je. Duše se ale hlásí, pokud se jí ty naše věci nelíbí. Pokud jsme se rozumem rozhodli, že nám něco dává smysl. Na to duše moc neslyší a tam z hloubi nám posílá pocity. Pocity, jako radost, zájem, smutek, vytržení, lásku.
Kam nás to ve skutečnosti táhne jsou věci a místa, u kterých jsme jako u vytržení. Opakovaně nás přitahují a poutají naší pozornost. Tiše, ale vytrvale se hlásí.

Ego rádo porovnává a neustále něco řeší. Nutí nás srovnávat se s ostatními. Hledá cesty, jak se ostatním vyrovnat a pokud možno je porazit. Dostat věci do své moci a pod plnou kontrolu. Vytváří strategie a zpravidla postupuje přísně logicky. Rádo myšlenky „okoření strachem“. Řídí situace tak, aby se „ošetřila všechna rizika“ a zabránilo se nečekanému vývoji. Mělo situaci pod plnou kontrolou. Nebyl možný jiný vývoj, než jen ten naplánovaný.