Naše pouť

Ozdravkamirek/ 29 ledna, 2024/ Dětství, Emoční mysl/ 0 comments

Rodíme se nedotčeni, plni předsevzetí, očekávání a nadšení. Záhy zjišťujeme, že toto místo má svou vlastní historii, svůj vlastní příběh, svá vlastní pravidla. Aktivují se naše vlastní, hluboko uložené zážitky a pravdy, které už známe z našeho předchozího působení a potvrzuje se jejich platnost. Zjišťujeme, koho máme kolem sebe, co od něj můžeme očekávat a jestli se na něj můžeme spolehnout nebo si dávat pozor. Naše dedukce, naše přesvědčení pak utvářejí náš další život. Mechanismus vesmíru nám podsouvá příběhy, které často potvrzují naše přesvědčení. Proto dbejme na to, o čem přemýšlíte a na co věříte. Milujeme totiž přehrabovat se v naši minulosti a brát si z ní poučení. Opakujeme moudré věty našich rodičů, které už neplatí nebo dokonce od začátku byly špatně, a už je ani sami neslyšíme. Tak hluboko jsou už v nás a našich rodech zakořeněné. Ke svému myšlení jsem velmi pozorný. Stejně tak k tomu, čemu věnuji pozornost. I tomu, o čem říkám, že to nechci, že už toho bylo dost! Že už toho mám plné zuby! Vesmír totiž slovům „ne, nechci, stačilo, to mne ničí a zničí“ nerozumí. Bere to za věc, která mne emočně „zajímá“ a tak mi ji „obstará“.