Podle všeho jsme se v době našeho těhotenství nastěhovali do našeho těla, celé ho prostoupili, ovlivňujeme a ovládáme každý jeho kout a záhyb. Je dobré si to uvědomit. Jediné, co doopravdy můžeme ovlivnit, je náš vlastní život. Jsme zodpovědní za to, jak náš život žijeme, jak se chováme k sobě a k ostatním. Jestli jednáme ze strachu a necitlivosti. Nebo
Co poutá moji pozornost, to roste!
Platí jednoduché pravidlo: Co poutá moji pozornost, zajímá mne, budí moje emoce, to roste, to ke mně přichází ve velké míře. Platí to i v případě, kdy to nechci, bolí mne to, zraňuje. Platí to zkrátka vždy. Má mi to totiž nastavit zrcadlo. Přimět mne k tomu, že něco pochopím, že mi něco dojde. Dávejte si pozor na to, co
Spoluúčast na emocích druhých
Lidé kolem nás žijí své příběhy a často nás zahrnují emocemi ze svých vlastních zážitků. Ty pozitivní nás posilují a rozdávají radost. Ty negativní nás často zasahují na našem citlivém místě, bolí a stahují dolů. Ale nemusí. Je jen na našem vlastním rozhodnutí, jestli je přijmeme, prožijeme, vezmeme si je osobně a zareagujeme. Nemusíme. Můžeme je přijmout pouze s porozuměním.
Cítění sebe sama
Jinde zde se tu píše o dětství, jak občas vzniká rozkol mezi našimi přáními a tím, jak se náš život odvíjí ve skutečnosti. Pokud je v tom veliký rozdíl, až nás to zraňuje, můžeme se rozhodnout tu bolest přestat cítit. Odmítnout cítit sebe sama. Uzamknout se do sebe. Potlačit nepříjemné pocity. To, co tady popisuji, se týká velkého množství lidí.
Souhra dvou lidí
Když se potkají dva lidé a žijí spolu v úzkém kontaktu, nejčastěji jejich vztah probíhá v několika fázích. Zpočátku zpravidla oba touží po vztahu s někým druhým, mají radost, že „je to konečně tady“, bývá to hodně svěží a naplňující. Oba dva se poznávají, oba dva se snaží, oba ukazují svou hezkou stranu. Potěší vás, když vás druhý přitahuje, naplňuje
Výchova získáním
Jsem zastáncem výchovy dětí vedením. Tím myslím vysvětlováním, učením, aktivní spoluúčastí na hře a vývoji dítěte. Získáním dítěte pro moji myšlenku, pro naši společnou cestu. Vyhýbám se silným emočním záznamům, kdy má dítě strach nebo bolest. Bolest ukazuji dítěti jednou, když jako malé odmítá mne sledovat a následovat. Zdravé dítě vyzkouší, jestli by se na rodiče nemohlo vykašlat a dělat
Výchova zkrocením
Výchova často znamenala dostat dítě tam, kam si myslím, že by dítě mělo být. Zařídit, aby bylo takové, jak si ho přeji já, jako rodič. Aby bylo snadno ovladatelné, poslušné. Znalo společenská pravidla a normy. Řídilo se jimi. Nejlépe to vyjadřuje slovo: Ochočování. Metody jsou i manipulativní a brutální. Rodič starého střihu se umí prosadit, sáhnout k násilí. K „zápisu“
Výchova dětí
Předepisovat „tu jedinou správnou“ výchovu si za cíl nedávám. Píši tady, jak jsem do dělal já v mé společenské bublině s mými dvěma dětmi. Mám je za inteligentní, složité věci chápou velmi dobře a rychle, tak jsem to mohl dělat tak, jak popisuji. Není to jen mé dílo, děti mají ještě druhého rodiče, svoji matku, která má ve zdravé výchově
Naše pouť
Rodíme se nedotčeni, plni předsevzetí, očekávání a nadšení. Záhy zjišťujeme, že toto místo má svou vlastní historii, svůj vlastní příběh, svá vlastní pravidla. Aktivují se naše vlastní, hluboko uložené zážitky a pravdy, které už známe z našeho předchozího působení a potvrzuje se jejich platnost. Zjišťujeme, koho máme kolem sebe, co od něj můžeme očekávat a jestli se na něj můžeme
Ego
Ego, jak ho vnímám já, je to, co nás řídí a kontroluje. Překrývá to často tu nádheru a dobro, které každý z nás v sobě nese. Je tu strach a obavy, cukr a bič, závislosti, ale i cílevědomost a výdrž. Egu je nepříjemná naše slabost, tak se ji snaží skrýt. Egu vadí nedostatek pozornosti a lásky, tak se jí snaží